W E L C O M E

26. ledna 2018 v 15:20 |  Start in England
Nebudu zastírat, že jen co jsme se rozloučili s Džárou a všechno to ve mně ulehlo, a hlavně co já ulehla po celodenním cestování do postele...
...Jsem se rozbrečela.
Jsme v pěkný prdeli...
1) Nemáme, kde bydlet (krom těchto prvních 3 nocí)
2) Nemáme práci
3) Nerozumíme ani hovno
4) Všichni jsou zatraceně daleko
Po hodině uklidňování a utírání slz mě Míša vytáhl ven. "Teď? Vždyť je půl jedný, všechno bude zavřený." (holka z malého městečka) posmrkávala jsem a pomalu se oblékala.
Jenže tohle je od městečka z Krušných hor pár set kiláků daleko. A v tuhle hodinu to tu vypadá jinak.

Brighton svítil všemi barvy světel. Na každém rohu club a hlasitá hudba, lidi snažící se dostat do clubu, mraky veselých lidí.
Otevřené večerky, připravené taxíky.
Abyste přesně pochopili to moje nadšení. Jak už jsem se zmíňila (snad už i několikrát :D), jsem z Karlovarska. A ve Varech to takhle žije asi tak jednou ročně, kdy se pořádá MFFKV, a i ten už je rok co rok slabší.
Ke všemu jsem ten městský typ. Nebaví mě žít někde mimo všeho děje, v klídku u lesíčka.

Přes den jsme byli zkoumat centrum města. Vyšlo krásný počasí, dali jsme si coffee to go a zamířili i k moři.
V lednu se slunečními brýlemi a rozepnutou bundou. Pecka, oproti skoro půl roční zimě u nás.



S tmou jsme se vrátili na pokoj a skypovali s rodinami, aby věděli, že jsme takříkajíc v pohodě.
V půl druhé ráno zavolal Džára.
Vyrazili jsme vůbec na první naší společnou párty.
A poznali tu další lidi z Čech.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama