Březen 2018

WHERE WE'RE FROM, THERE'S NO SUN

28. března 2018 v 16:42
Žít si to svoje, ale...



Jako malá jsem nerozumněla tomu, proč se celá moje rodina drží jednoho malýho městečka, kde není ani jedinej market. Vyrostli tu moji prarodiče, jejich děti, a všichni tu zůstali a založili rodinu, z toho vyplývá, že jsme tu vyrostli i my. Vnoučata, děti, sestry, bratři, sestřenice, bratranci.
Po nástupu do povinné školní docházky se ve mně rodil sen, jednou opustit tohle město, tenhle stát.
Česká republika je nádherná země s úchvatnou přírodou, ale jejím mínusem je podle mě obyvatelstvo a jejich (ne)snášenlivost k "cizincům". Nehážu vás do jednoho pytle, ale sakra musíte uznat, že se jedná o většinu. (Vzpomeňte si na kauzu černocha v LIDL letáku - ano tahle kauza mě velmi pobavila :D)
Po škole a dvou letech na recepci, kde jsem měla možnost setkat se s lidmi jiných národností, jsem se konečně nakopla.

Všude je to stejný...všude je něco...

Ano i ne.
Hodněkrát jsem slyšela, že přestěhovat se nemá vlastně cenu, protože všude je to stejný. Všude to stejný rozhodně není a co se týče lidí, tak ty rozdíly mezi námi jsou přímo do očí bijící, a totálně to zbouralo moje zažité stereotypy, které jsem si z ČR přivezla. Například náš landlord je z Íranu, a je to neobyčejně ochotný a sympatický chlap. Mám pocit, že za skoro tři měsíce jsem sem zapadla lépe než za více než dvacet let v ČR. Přes dvacet let jsem se cítila jak vyvrženec a tady když vyprávím komplikovanost mého původu, lidem se to líbí.
Doufám, že se nikdo neurazí, protože mým cílem rozhodně nebylo zhanobit Českou republiku, naopak tady v UK bych se o ni nezmínila jediným špatným slovem. A to, že teď žiju svůj sen mimo ČR, má samozřejmě také svoje

ALE...

třebaže jsem nečekala, že odloučení od rodiny a známých pro mě není tak easy, jak jsem si představovala. Ono být na úžasným místě bez mé úžasné sestry a sestřenice už tak úžasné není. Zažívat všechny ty nové skvělé věci bez nich, moje zážitky trochu ochuzuje. Vždycky jsem chtěla žít ve velkém živém městě, v centru všeho dění. Jenže až v obklopení lidí z celého světa mi dochází, jak osamnělá vlastně občas jsem. Bez mého přítele a kluků by se tak z mého snu snadno rychle mohla stát noční můra. A to je zatraceně velký ALE na jednu takovou pohádku.


Proto se vyserte na nějaké rozdíly, a užívejte si chvíle s lidmi, se kterými je to jako sen všude.

...ale stejně to tu hrozně miluju... :D

GREETINGS FROM BRIGHTON

23. března 2018 v 16:10

Konečně jsem se dostala k psaní pohledů, na které jsem se tak těšila. Ovšem, že bych mohla poslat fotky na facebook, ale to by všechno ztratilo to svoje kouzlo.
Od psaní dopisů se hodně opustilo s příchodem technologie, ale myslím si, že nic nenahradí ten pocit, který máte z ručně napsaného dopisu nebo pohledu. Doma mám krabici s dopisy a pohledy, které jsem dostala a když jsem se stěhovala, bylo úžasný to všechno probrat, vrátilo se mi tolik pocitů a vzpomínek.
Takový psaní je podle mě obrovská mela emocí, která fakt stojí za to.

IN LOVE

23. března 2018 v 15:46 Gallery
Ještě pár fotek, co jsme tu s přítelem pořídili.

Seafront

#Streetart ve skateparku v Hove

Více v celém článku...

SECOND MONTH

23. března 2018 v 15:02 Start in England
Můj sen se začíná konečně tvarovat.
Bydlíme, pracujeme, žijeme v BRIGHTONU!!!!!

Na většinu nevšedností této země, které jsem minule zmiňovala, jsme si už zvykli.
Za tenhle měsíc se toho odehrálo hodně.
Pro Brity byla letos nevšední zima, z doslechu od rodin prý v televizních novinách v ČR uváděli, že je Británie pod sněhem.
Já tedy nevím jak ve Skotsku a Walesu, ale tady v Anglii a konkrétně East Sussex, napadly maximálně dva cenťáky sněhu.
Ono to bylo už tak velký haló- když si vzpomenu na to, že mě ani autobusák nehodil do práce, protože je moc sněhu :D
Školy tu byli zavřené, bouračky,...
A to jsme tu měli celý měsíc, slunný den, kdy už to vypadalo, že bude jaro. A pak najednou ouha.. snow



Brighton Marina, časový rozdíl 3 dny

Ale tenhle týden už to opravdu vypadá na jaro. Jupííí ^^
Jsem tu šťastná, každýmu bych takový pobyt doporučila.