Duben 2018

HEART vs. BRAIN

9. dubna 2018 v 15:27

Rozum, nebo cit?

V životě běžně narážíme na rozcestí, kde si můžeme nechat poradit, ale směr prvního kroku si nakonec musíme zvolit sami. Rozhodujete se podle momentálních citů nebo rozumu?

Jak už to tak bývá, když je něco špatně vždycky musí přijít ten ZLOM.
Jako dítě jsem poslouchala rodiče na slovo, co řekli, to bylo svaté, jinak bych dostala pár facek. Všechno věděli dřív než já sama.
V okamžiku, kdy jsem přestala poslouchat.
...byla jsem potížista, sobecká, nezodpovědná, lehkovážná, každý mi neustále říkal, co mám dělat a co ne. Často mi pokládali otázky...
Co z tebe jednou bude?
Chceš skončit jako feťačka na ulici?
Život není jenom flámování, uvědomuješ si to?
Ty potřebuješ pomoc, protože tohle není normální!
Jenže z jejich nakazování jsem se akorát naučila dělat opak toho co po mě lidi chtěj.
Vzali mě i k psychologovi, a ten mi dokonce písemně napsal, že jsem nezodpovědná na to začít chodit do práce a že nejlepší by bylo pokračovat ve studiu. Takže jsem si na žádost rodičů podala přihlášku na vysokou, kde brali jen patnáct uchazečů a modlila se, abych neskončila mezi nimi. Jak už jsem několikrát naznačila v předchozích článcích.. už tehdy jsem věděla, že chci do ciziny a vysoká by mě jen zdržila a byla by mi víceméně k ničemu.
Další důvod proč jsem nechtěla jet studovat sto kiláků od domova byl můj kluk, moji kámoši. Ti pro mě byli tehdy důležitější než všechno, co po mě rodiče chtěli. I když na jejich slova přeci jen došlo..
...Myslíš, že se s tebou budou všichni pořád kámošit, když.....
Abych to zkrátila nemám titul, ani ty kámoše, ani toho kluka :D

Začala jsem se rozhodovat podle toho jak jsem to moměntálně cítila, i když emoce jsou pomíjivé a občas jsem opravdu zalitovala.
Ale dnes nelituju.
A dokud budu zodpovědná jen za sebe, budu se řídit vždycky srdcem a vydávat se na cestu totálních pitomostí <3